neděle 29. ledna 2017

Vaření je hra


K tomuto příspěvku mě inspiroval můj vnuk Kubík, kterému budou za pár dní dva roky. Jako každá babička miluji svého vnoučka a obdivuji každý jeho krůček kupředu. V posledních týdnech jsem si všimla, že se stalo jeho oblíbenou zábavou vaření. Tedy přesněji řečeno napodobování vaření.

Když se zamyslím, tak Kubík trávil v kuchyni hodně času už od malička. Nejdříve v závěsu u maminky na bříšku, odkud měl pěkný výhled na všechno, co se děje na sporáku. A občas si u toho trochu zdříml. Jakmile se naučil lézt  a měl sílu se trochu vzepřít, dobyl nejnižší zásuvku u kuchyňské linky. Naštěstí v ní byly pouze pokličky, které ho nijak nemohly zranit. Postupem času se probojovával do dalších zásuvek a zažíval hrátky s vařečkami, metlami, sběračkami, síty i válečky. Dalším jeho oblíbeným objektem v kuchyni se stala lednička. Nejenže se dále krásně otvírat a občas se tam našlo něco dobrého na zub, ale také se na ní daly krásně přichytávat magnetky všeho druhu.


A co teprve v kuchyni před vánocemi!  To se děly kouzelné věci! Kubík společně s maminkou vyvaloval těsto, vykrajoval zvířátka i zdobil perníčky. Co na tom, že je nějaké to zvířátko bylo trošku neforemné. Hlavně to byla prima zábava a malý človíček se jen tak mimochodem naučil spoustu věcí. 

Teď v lednu, kdy venku mrzne až praští a odpoledne se stále brzy stmívá, se Kubík doma pouští do svých vlastních kuchařských kreací. Stačí mu starý dvou plotýnkový vařič na zemi (samozřejmě nezapnutý) a pořádný hrnec s pokličkou. Vaří to, co miluje nejvíc. Špagety. Svědomitě je míchá, ochutnává, potom jakoby slije přes síto, postrouhá sýrem a už je servíruje všem, co jsou nablízku. I když je to jen hra, zdá se mi báječná.  A to v posledních dnech prý Kubík rozšířil svůj repertoár i o polévky. Máme se na co těšit!

Kubíčkův zájem o vaření jsme se rozhodli podpořit nákupem dětské kuchyňky. Trochu jsem se začala rozhlížet po internetu a nestačila jsem žasnout nad tím, jaký je v této oblasti výběr. Můžete si vybrat
od jednoduchých kuchyněk po plně vybavené, dřevěné či plastové, drahé i levné. A k tomu existují i sady nádobí a nejrůznějších přístrojů. Mimochodem i takových přístrojů, které sama ani v kuchyni nemám a nepoužívám.

Je to hezké a asi je dobré mít možnost si vybrat. Ale někde vzadu se mi nenápadně vnucuje myšlenka. Nepřestane ho hra na vaření brzy bavit, když bude všechno tak moc dokonalé?