pondělí 28. července 2014

Zaklínadla v kuchyni - droždí

Tento příspěvek může být užitečný těm, kteří mají zatím málo zkušeností v kuchyni a občas jim není jasné, co se pod některými ustálenými spojeními přesně skrývá. Nevíte ještě o čem bude dnes řeč?  Nebo si myslíte, že nic takového neexistuje?  Jistě jste mnohokrát slyšeli: "Necháme vzejít kvásek" nebo "Odzkoušíme špejlí, zda je moučník již upečený" či "Vaříme nad párou". Pokud je vám vše jasné, nemusíte číst dál. Nebo můžete konfrontovat můj výklad se svými zkušenostmi.

Začneme zaklínadly kolem kvasnic neboli droždí. Pokud nebude výslovně uvedeno jinak,  jde vždy o čerstvé droždí nikoliv sušené. Prodává se běžně ve formě kostek o váze 42 g ve stříbrně šedém aluminiovém obalu. Někde lze ještě koupit droždí na váhu, v tomto případě se odkrajují kousky droždí z velkého kusu. Důležité je u droždí slovo  "čerstvé". Droždí by mělo krásně vonět, nemělo by být oschlé ani zahnědlé. Nejlepší je koupit droždí těsně před použitím a pokud jen trochu pochybujeme o jeho kvalitě, kterou si můžeme ověřit až po rozbalení, tak ho radši nepoužijeme. A teď co se skrývá pod ustáleným spojením "připravíme kvásek". Nejběžnější je použít na přípravu  vlahé mléko. Mléko vytažené z ledničky tedy zahřejeme asi na teplotu lidského těla, pozor, ne více! Při zahřívání v něm rozpustíme kostku cukru (nebo rovnou lžičku). Do 100 ml vlahého mléka rozdrobíme příslušné množství čerstvého droždí. Necháme v klidu stát v teplé místnosti až rozdrobené droždí vyplave na povrch a zvětší svůj  objem.  Trvá to asi pět až deset minut. Tím je kvásek připravený k použití. Existují i jiné postupy při přípravě kvásku, ale já preferuji tento. Pokud se stane, že droždí nevyplave na povrch ani nezvětší svůj objem, doporučuji ho nepoužít, protože by se s velkou pravděpodobností nepovedl celý moučník. Cena kvasnic je nižší než cena ostatních surovin. A pro úplnost - použité mléko je část mléka potřebná na recept.

Připravený kvásek se většinou přidává k surovinám na těsto. Zejména k mouce, která by měla být prosátá přes síto a měla by mít teplotu místnosti. Mouka se prosívá proto, aby se provzdušnila. Těsto pak lépe vykyne.  Další spojení objevující se v receptech je "vymícháme hladké těsto". Rozumí se tím tak usilovné nadlehčováni surovin spojených v těsto vařečkou, až vznikne těsto na povrchu (i uvnitř) opravdu sametově hladké a navíc lesklé. Ideálně by měly při vymíchávání těsta občas vznikat na povrchu bubliny. Při ručním vymíchávání těsta dospívám k bublinám je výjimečně, ale občas se daří je vyrobit při přípravě těsta v pekárně. Hotové těsto přikryjeme utěrkou a necháme kynout v teplé místnosti. Těsto by mělo během kynutí zdvojnásobit svůj objem.

Pro dnešek posledním ustáleným spojením je "těsto zpracujeme na lehce pomoučeném vále". Prakticky to znamená, že vál poprášíme asi dvěma lžícemi hladké mouky.  Těsto se pak na vál nelepí. Toto spojení možná časem upadne v zapomnění, protože rozměrné dřevěné vály na zpracování těsta se používají stále méně a nahrazují se třeba silikonovými podložkami.



sobota 12. července 2014

Údržba těla a duše

Nadpis tentokrát není až tak nadnesený, půjde opravdu o zamyšlení na toto téma. Raný seniorský věk u mě vedl k pozorovatelnému u zklidnění. Ovšem ne až tak daleko, abych po obědě znavena usínala na gauči, jak činili mí rodiče. Mé zklidnění spočívá spíše v jakési vnitřní vyrovnanosti a smíření se s tím, co nemohu vlastními silami změnit. A i když zatím chodím pravidelně do práce, mám pocit, že se pomalu stávám pánem času. Poté, co děti vylétly z hnízda (a ještě nemají vlastní děti), mám mnohem více času pro sebe. pro své koníčky a realizaci svých snů a přání.

Moje přání nejsou nijak veliká a není až tak náročné je uspokojit. Během letošního jara se mi podařilo konečně osázet květinové záhony tak, aby stálo něco kvetlo a byla radost pohledět na barevné kombinace květů.  Pouze jeden ze záhonů jsem věnovala bylinkám a troše zeleniny. A protože je vždycky co zlepšovat, pomalu ve mně uzrávají plány na další rok. Chtěla bych zkusit pěstovat hortenzie a znovu vysázet pár lilií. Přes poslední teplou zimu mi záhadně zmizely ze záhonu. Podezírám hryzce. 

Letošní léto je pro mě létem natírání. Díky slušnému počasí se mi již podařilo obnovit nátěry dřevěných částí chaty a pokračuji drobnějšími nátěry vybavení. Tato činnost mě kupodivu uspokojuje. Je klidná, monotónní, mysl se při ní může toulat kdekoliv. A výsledek je vidět hned. Technologie natírání není nijak náročná, více úsilí než vlastní nátěr vyžaduje příprava podkladu před natíráním. Hlavně odstraňování původního nátěru.  A také určitá trpělivost při olepování okrajů papírovou lepicí páskou. Ale vyplatí se to. Okraje barvy jsou rovné jako když střelí. 

Při těchto činnostech si na své přijde jak duše, tak i tělo. Tělo se třeba při natírání nebo péči o zahrádku dostává do nejroztodivnějších poloh. Od stoje na špičkách na štaflích až do podřepu či kleku.  Zvedá různě těžká břemena a používá rozmanité nástroje. Každodenní rozmotávání a opětné smotání zahradní hadice bylo pro mě zpočátku velkým dobrodružstvím.  Sice vím, že existují moderní hadice, které se snadno navíjejí na cívku umístěnou na vozíku nebo hadice smršťovací, dle inzerátů na internetu geniální. Ale co naplat, když na naší zahradě se prostě zalévá klasickou hadicí. Po mnoha pokusech již umím hadici a rozprašovač použít bezpečně a bez zmáčení. Časem jsem přišla na to, že pokud je na obou koncích uvolněná hadice, voda z ní vyteče po chvíli sama. Na zemi se dá pohodlně smotat, svázat a zavěsit, aby nepřekážela a nerozmotávala se. 

Posledních deset let je pravidelnou  každoroční součástí mého života týdenní pobyt spojený s rehabilitačním cvičením s prvky jógy. I když jsou dvě hodiny cvičení denně tou nejdůležitější součástí pobytu, svou roli hraje i výměna zkušeností s mými vrstevnicemi. Stačí jen pozorně poslouchat a být upřímná sama k sobě i k ostatním. Životní situace jsou u všech dost podobné a s drobnými obměnami se stále opakují. Bohužel i tak člověka většinou překvapí. Po týdenním pobytu se loučím osvěžena a s poznáním, že jsem součástí určitého koloběhu. Ale zůstává na mě, zda vidím sklenici poloprázdnou nebo poloplnou.