neděle 27. dubna 2014

Tortily vkročily do mé kuchyně

Jistě to důvěrně znáte. Spěcháte, nestíháte, řešíte několik věcí najednou. A možná to není jen kvůli tomu, že si neumíte zorganizovat svůj čas, ale spíš kvůli tomu, že vaši snahu o co nejlepší využití ćasu stále maří vaše okolí. Podobně jsem na tom byla v pátek odpoledne. Pracovní proces končil a v hlavě mi občas zaťukala myšlenka, co asi tak dnes udělám k večeři. Po chvíli jsem se ustálila na tortilách, lehce "jarně" plněných. Prima.

Tortily nebo spíš placky na tortily jsem až dosud kupovala. Sice se skřípánim zubů, protože jsou drahé, ale kupovala. Až do tohoto pátku, kdy byl regál s tortilami v mém sice neoblíbeném, ale zato hojně navštěvovaném supermarketu, úplně vyluxován. To se mi ještě nestalo. Ale příčina byla jednoduchá. Sleva, kterou se chtěl přičinlivý obchodník zbavit zboží, bezchybně zafungovala.  Většinou v této situaci změním plány a rychle vymyslím nějakou jinou krmi. Tentokrát však bylo moje naladění na tortily trvalé a navíc  v nákupním košíku jsem měla všechny suroviny potřebné k jejich naplnění.  Nechala jsem se ukolébat myšlenkou, že upéct si vlastní tortilové placky nebude až tak těžké. Nějaký recept se na internetu určitě dá najít a nakonec se po tom hektickém týdnu můžu trochu odreagovat v klidu kuchyně plněním jednoho jediného úkolu  - vyrobit pár placek.

Návodů na pečení placek je na webu opravdu dost. A jsou si opravdu podobné. jako vejce vejci. Oslovil mě hlavně jeden z nich, který je na www.brydova.cz. Především kvůli tomu, že mluví o přípravě těsta v pekárně na chleba. Tu mám také a velmi ráda ji používám. Umí vymíchat tésto mnohem poctivěji než já a zatímco klidně přede, můžu dělat něco jiného. Pomocí různých programů v ní zvládám přípravu nejrůznějších těst. A tentokrát jsem měla v receptu i nápovědu - na placky je vhodné použít program s názvem "dort".

Suroviny na tortily jsou jednoduché: půl kila  hladké prosáté mouky, 100 g sádla, lžička soli, a 280 ml horké vody. Do pekárny se kupodivu dají nejdříve "pevné" suroviny, spustí se program a pomalu za chodu se přilévá horká voda. Protože se mi po jednom chodu programu těsto ještě "nezdálo", pustila jsem program znovu.  Ostatně získala jsem tak více času na přípravu zeleninové náplně. Hotové těsto bylo krásně hladké, vláčné a kupodivu i voňavé.

Po vyjmutí z pekárny jsem těsto zpracovávala na silikonové podložce. Rozdělila jsem ho na 12 dílů, vytvarovala kuličky a každou vyválela na co nejtenčí placku. Postupně jsem je pekla na zcela suché silikonové a poměrně velké pánvi. Není vhodné je péct prudce. Stačí střední příkon tepla. Jakmile se na spodní straně udělají menší svétle hnědé puchýřky, placku obrátíme a upečeme po druhé straně. Pokud je hned neplníme, hotové klademe na sebe. Vydrží déle teplé a vláčné.
 



Náplň volíme  podle chuti nebo podle surovin, které máme k dispozici. Například pokrájená čerstvá zelenina včetně cibule, opečené kousky kuřecího masa a ochucená zakysaná smetana. Dobře ji zavineme, případně obalíme část naplněné tortily do ubrousku. 

úterý 22. dubna 2014

Jak jsem vařila kopřivovou polévku


Ten nápad mě už párkrát na jaře navštívil. Zcela jednoznačně bývá vyvolán mlaďounkými kopřivami, které se objevují brzy s počátkem jara kolem naší chaty. Vyrážejí skoro všude jako jedny z prvních poslů budoucí jarní a časně letní všudypřítomné zeleně. Letos to vyšlo na právě na velikonoce. Neodolala jsem. Po krátké rozvaze o tom, na kterém kopřivovém paloučku budou asi ty nejčistší a nejméně pálivé kopřivky, jsem se odhodlala a vybrala si hnizdo mladých kopřiv prakticky nepřístupné všem pejskům z okolí. Kopřivy trhám holou rukou, stačí odštípnout tři až čtyři lístky od vrchu. Popálí mě jen málokdy, a prý je to dokonce zdravé. Na litr polévky jich stačí dvě hrsti, ale do hrsti je sbírat zrovna nemusíte. Pokud ještě cestou uvidíte pár chudobek, uthněte si jich několik na ozdobu polévky.

Další suroviny na tuto polévku mívám běžně doma. Je třeba jen cibule (menší nebo půlka velké), stroužek česneku, máslo, smetana na vaření, sůl a čerstvě mletý pepř. Pokrájenou cibuli a česnek orestuji na másle. Přidám nahrubo nasekané kopřivy a chvíli restuji s cibulí. Rychle ale pustí tekutinu, takže brzy zaliju horkou vodou. Osolím, opepřím čestvě mletým pepřem. Asi po 10 minutách varu rozmixuji ponorným mixérem. Přidám kelímek smetany a nechám přejít varem. Polévka je hotová.

Se základní polévkou se ještě dá. trochu kouzlit. Jak již bylo řečeno, lze ji posypat čerstvě natrhanými chudobkami (bez stopek chvíli vydrží plavat na povrchu). Méně poetické je posypat polévku na másle osmahnutými kostičkami bílého pečiva. Příznivci zdravé výživy mohou do polévky přidat trochu zvlášť uvařených jáhel nebo krup. Poslední variantou, kterou tu nabízím, je přidat do polévky hrubě nastrouhaný kousek mrkve a/nebo celeru. Polévku to nejen trochu zahustí, mrkev ji také oživí svou barvou.

Při vaření se meze fantazii nekladou. Možná máte svou vyzkoušenou variatu tohoto receptu. Svěřte se. A kdo stále ještě nevěří, že by to mohlo být dobré, ať to zkusí. Dokud jsou k dispozici ty krásně mladé a čerstvě zelené kopřivy!