čtvrtek 15. června 2017

Začíná léto - čas ovocných knedlíků

Dozrávání jahod vrcholí, krásné, vonící a červené jahody pokukují na některé z vlastních záhonků, těm ostatním se nabízejí na pouličních stáncích či na regálech obchodů. Málokdo jim odolá. A proč taky? Neznám nikoho, kdo by jahody neměl rád. Je to prostě slast se zakousnout do té nejkrásnější a nejčervenější a vychutnat si ji.

Po prvním opojení čerstvými jahodami většinou přicházejí na řadu jahodové knedlíky. Už jste je letos měli? Máte svůj oblíbený domácí recept, na který nedáte dopustit nebo každoročně pátráte po tom zaručeně nejchutnějším a zároveň nejjednodušším receptu?

V podstatě existují tři základní druhy ovocných knedlíků - z kynutého těsta, z bramborového těsta a z tvarohového těsta. Jak je jasné z názvu, kynuté knedlíky musí alespoň chvíli kynout a riziko, že nedopadnou na jedničku je u nich největší. Je třeba dodržet správný postup přípravy těsta  a horké knedlíky hned po vylovení z vody propíchnout vidličkou. K jejich plnění se často používá drobnější ovoce (borůvky, rybíz), v zimě se ovoce dá nahradit povidly. Na knedlíky z bramborového těsta zase potřebujete uvařené, vychladlé a nastrouhané brambory (pokud nepoužíváte směs z pytlíku).  Při rozhodování tak často vítězí ten nejjednodušší  recept - knedlíky z tvarohového těsta.

Na tvarohové těsto samozřejmě potřebujete tvaroh. Většina receptů doporučuje tvaroh zabalený ve staniolu, nikoliv ve vaničce. Důvod je jednoduchý - tvarohy ve vaničce obsahují více tekutiny, a to se může projevit na kvalitě tvarohového těsta. Máte-li ten "nesprávný" tvaroh, můžete ho nechat vykapat na hustém sítku nebo přes kousek plátýnka. Další významnou ingrediencí je mouka - většinou se používá hrubá a často se její část nahrazuje jemnou dětskou krupičkou nebo velmi jemně nastrouhanou houskou. Důvod je jednoduchý - těsto je pak "lehčí" a lépe se s ním pracuje. Nezbytné je vajíčko a špetka soli.

I když máte k dispozici zaručeně nejlepší recept na ovocné knedlíky a dodržíte přesně doporučovaná množství jednotlivých surovin, nemáte vyhráno. Po smíchání všech surovin by mělo vzniknout měkké, vláčně a zároveň nelepivé těsto, které můžete tence rozválet a obalovat v něm ovoce.

Většinou tomu tak není, a tak pokud se vám těsto "nezdá", zkuste velmi opatrně přidat trochu mouky. Různé druhy tvarohu a různá velikost vajec mohou způsobit, že je těsto řidší, než potřebujete.
Hotové těsto můžete buď vyválet a pokrájet na čtverce podle velikosti ovoce, nebo z něj vytvarovat váleček a odkrajovat z něj kousky. Kousek ovoce obalíte co nejtenčím plátkem těsta. Takto připravené knedlíky vhodíte do vařící osolené vody, opatrně oddělíte ode dna hrnce a počkáte, až vyplavou na hladinu. Vaří se asi 5 až 8 minut. Vyjmete je děrovanou naběračkou a můžete podávat.

Dochucení knedlíků na talíři může být velmi rozmanité. Základem bývá rozpuštěné máslo a moučkový cukr. Někdo používá zakysanou smetanu či bílý jogurt, jiný zase nastrouhaný tvaroh. Dobrou chuť!

pondělí 15. května 2017

Terapie pečením

Podle názvu knihy Láska s chutí makronky (Mladá fronta a.s. 2015) vás možná napadne, že Sarah Vaughamová napsala tzv. román pro ženy, popřípadě kuchařku. Jako obvykle u překladů  český název úplně nevystihuje původní myšlenku originálu, který zní The Art of Baking Blind. Celý děj se točí kolem domácího pečení a nikoho nenechá na pochybách, že autorka je nejen vášnivou kuchařkou, ale i výbornou vypravěčkou. 

Síť potravinářských obchodů pro zámožnější vrstvy britské společnosti hledá po zemřelé paní Eadenové, manželce majitele a zakladatele tohoto řetězce, nejlepší amatérskou pekařku. Má být nástupkyní ženy, jejíž kuchařku Dokonalé pečení z roku 1966 má každá Angličanka doma. Do finále soutěže se dostanou čtyři ženy a jeden muž. Pro autorku je soutěž východiskem pro vylíčení osudů postav jednotlivých soutěžících i retrospektivní pohledy do života samotné paní Eadenové prokládané láskyplnými pokyny pro domácí pečení. Jak jinak definovat např. větu: Práce s těstem se v mnohém podobá chování k manželovi: jsou chvíle, kdy mu musíte věnovat pozornost a dopřát citlivé zacházení. (str. 139). Perfektní charakteristikou knihy je  odstavec ze závěrečné kapitoly: Existuje spousta důvodů proč péct. Může se jednat o výživu, tvořivou práci, způsob, jak udělat dojem na druhé, hýčkání nebo touha po dosažení dokonalosti. Často ovšem pečeme proto, abychom utišili hlad, který by mnohem spíš zaplašilo prosté láskyplné gesto od někoho blízkého. Pečeme, abychom milovali a byli milováni.

Autorka v postavách finalistů soutěže skvěle rozvedla všechny tyto motivy. Jenom mužský účastník je vylíčen spíše okrajově. Po smrti manželky zůstal sám s dětmi a pečení bylo terapií v jeho zoufalství. Pro většinu mužů je takovýto druh terapie absurdní. Autorka tím však  naznačuje, že se vždy dá najít nějaká třeba i neobvyklá činnost, jejíž zvládnutí nám může přinést radost z tvoření a odpoutání mysli od našeho trápení.

Překvapivě se mi z celé knihy podařilo vylovit jen jeden recept (str. 15):

 Klasický desert z piškotového těsta, Viktoriin dort, musí být nadýchaný, vláčný a ovoněný čerstvými vejci a vanilkou. Tento jednoduchý moučník by měl působit jen maličko dekadentně: kousek piškotového dortu spojovaného malinovou marmeládou, případně v létě čerstvě natrhanými jahodami se šlehačkou, je každodenní luxus, jejž si může bez výčitek dopřát každý. Stačí pouhá tři vejce, 170 g cukru, 170 g tuku a 170 mouky s kypřícím práškem a božská mana z dortové formy může zdobit i váš stůl.

Na následující adrese  https://www.bbcgoodfood.com/recipes/1997/classic-victoria-sandwich  je uveden trochu jiný recept na Viktroriin dort:


Suroviny na těsto:

200 g cukru krupice
200 g změklého másla
200 g prosáté mouky
2 lžičky kypřícího prášku
4 vejce
2 lžíce mléka

Suroviny na náplň:
100 g změklého másla
140 g prosátého moučkového cukru
kapka vanilkového extraktu
170 g jahodového či malinového džemu



Postup:
Troubu rozehřejeme na 190 st. C (horkovzdušnou) nebo na 170 st. C. Dvě+ dortové formy o průměru 20 cm vyložíme papírem na pečení (nebo vytřeme tukem a vysypeme hrubou moukou). Ve velké míse šleháme dohromady všechny suroviny na těsto, až vznikne hladká nadýchaná hmota. Tu rozdělíme rovnoměrně do obou forem, povrch urovnáme. Vložíme do trouby a pečeme asi 20 minut do zlatova. Ke konci pečení zkusíme stisknout povrch moučníku, když se vrátí zpět, je upečený. Vyklopíme ho na mřížku  necháme vychladnout.

Suroviny na náplň ušleháme do hladka a natřeme na povrch jedné části moučníku. Na to rozprostřeme džem a přiklopíme druhou částí. Před podáváním poprášíme moučkovým cukrem.


Praktické poznámky:
  • V GB se prodává mouka již smíchaná s kypřícím práškem, u nás bych doporučila na uvedené množství cca 2 lžičky kypřícího prášku a polohrubou mouku
  • Podle ingrediencí nejde podle našeho názvosloví o piškot, ale spíše o třenou buchtu 
  • Zkuste ho s domácími vajíčky a kvalitním malinovým džemem, moučník vás dozajista oslní!

Vaše bloggerka Hilda 



čtvrtek 13. dubna 2017

Na úrovni aneb Madame Chic

V naší městské knihovně mi knihovnice do ruky vložila soubor tří knížek od Jennifer L. Scottové pod sjednocujícím názvem  Madame Chic, který vydala Mladá fronta a. s. 2016. Je to optimistické zábavné čtení vhodné pro ženy, žádná hluboká filosofie a žádné vraždy, ale návody na život „na úrovni“. Pobaví a neurazí. 

Autorka jako studentka v rámci půlročního studijního pobytu bydlela v roce 2001 v Paříži v bytě u rodiny, která žila klasickým formálním způsobem a dodržovala tradiční styl života ve všech ohledech. Její postřehy mě utvrzují v tom, že Američanky dost často chodí v roztrhaných teplácích a vytahaném tričku i venku, nakupují jen v supermarketech, do kterých jezdí autem, uzobávají celý den něco koupeného ve stánku, nevaří a doma mají mírně řečeno chaos. Studentku totiž např. fascinovalo, že její hostitelka nosí i doma sukni a halenku (jen po ránu chodí po bytě v županu), vystačí s cca deseti kousky kvalitního oblečení, nakupuje potraviny ve své čtvrti a obchody obchází pěšky, jí jen třikrát denně (a ani jednou v noci), sama doma uklízí (v halence a v sukni, ke které přidá zástěru), denně vaří a při servírování jídla používá svůj nejlepší porcelán a broušené sklo, nedívá se takřka vůbec na televizi, za to často zve své přátele na večeři o několika chodech, atd.

Rady autorky čerpající z pařížského pobytu jsou pestré, např. jak si zorganizovat den, jak zredukovat šatník, jak uklidit v kabelce i v bytě, jak připravit pohoštění, jaké filmy shlédnout a jaké knihy si přečíst, jak se prezentovat vždy upraveně, jak se chovat k ostatním atd. Zpočátku  jsem měla pocit, že se jedná jen o povrchní obdiv a předstírání vznešenosti. Je to ale i příspěvek, který může alespoň trochu pomoci našemu životnímu stylu „zachránit naši společnost před pádem do hlubin hrubosti“, vytvořit kladné vzorce chování a inspiraci pro okolí. I drobná poučka: neschovávat „lepší“ oblečení na později, ale nosit ho hned má smysl, vždyť každý den je dar. Právě tak i další autorčiny teze: oceňovat místo, kde žijete teď a svůj domov nezanedbávat. Dělat vše s hrdostí, naplno a pořádně i když je to třeba jen práce servírky či žehlení, neztrácet čas stěžováním si na nepřízeň osudu, nacházet potěšení i v obyčejných úkolech jako jsou domácí práce. Při práci nevzdychat a nelitovat se, naopak  zkusit si ji užít. Krotit svá očekávání a brát věci tak, jak jsou. Udržet si úroveň i v obtížných časech a v dobrých časech si užívat každý přítomný okamžik. Řídit se rčením. „Štěstí neznamená mít to , co chcete, ale chtít to, co máte“ a nepodléhat nákupním horečkám ať už jde o oblečení či vybavení domu a vylepšovat svůj šatník a interiér jen pokud si to můžete dovolit.

Obávám se však, že obdivovaný způsob života už ani v Paříži není příliš typický, přesto není od věci  využít některé rady a kultivovat svůj život. Můžete začít třeba odložením tepláků, do kterých jste po ránu vklouzla aniž byste měla v plánu jogging.

Pro ukázku jsem opsala z knihy jeden z několika receptů pro pohoštění „na úrovni“ (podotýkám, že recept není ozkoušený) 

Čokoládový dort bez mouky
100 g hořko-mléčné čokolády (ne bez cukru)
½ šálku nesoleného másla
¾ šálku krystalového cukru
3 velká vejce
½ šálku prosátého neslazeného kakaového prášku
moučkový cukr na poprášení 

Troubu předehřejte na 190°C. Stěny dortové formy o průměru 20 centimetrů vymažte máslem. Dno vyložte pečícím papírem a také papír pomažete máslem. Čokoládu rozlámejte na drobné kousky. V dvojité nádobě za stálého míchání rozpusťte čokoládu spolu s máslem a utvořte hladkou hmotu. Horní nádobu vyjměte a do čokoládové směsi vmíchejte cukr. Nechte trochu vychladnout. Do směsi vmíchejte vejce a našlehejte. Přesejte polovinu šálku kakaového prášku a šlehejte se směsí, až se s ní spojí. Těsto nalijte do formy a pečte přibližně 25 minut. Nechte dort vychladnou ve formě a poté vyklopte na servírovací talíř. Poprašte moučkovým cukrem a podávejte s malinami.

PS: Víte, co je na cestování nejkrásnější? (bez ohledu na to, zda se jedná o cestu do Horní Branné, do Paříže či do Austrálie) – návrat domů. (Pokud to tak nemáte, je něco špatně.)

Vaše bloggerka Hilda

sobota 4. března 2017

Nejlepší barometr

Slovo barometr teď sice nefrčí, ale snad všichni tuší, o čem bude řeč. Počasí je naší každodenní realitou a neznám nikoho, koho by alespoň trochu nezajímalo. Ti, co jsou stále připojení v síti, mohou pro zjištění počasí současného i budoucího použít svou oblíbenou aplikaci. Nebo jim prostě stačí jednoduchá ikona, která připomíná aktuální a mírně budoucí stav počasí na většině webových stránek.

Musím se přiznat, že i já se občas podívám na svou oblíbenou webovou aplikaci iRadar, abych věděla, jak se prohání mraky nad Českem. Jsou chvíle, kdy je to pro mě důležité. Třeba když se rozhoduji, zda vyrazím na výlet, procházku či plánuji nějakou práci na zahradě. Před pár lety byly hitem tzv. meteostanice.  Jednu jsem také kdysi dostala jako dárek k vánocům. Jednoznačně podnítila můj zájem o stav počasí. Nejenže mi hlásila teplotu venku a uvnitř, ale i průběh atmosférického tlaku vzduchu, vlhkost, čas a spoustu dalších věcí. Měla i obrázkovou nápovědu. Když z mohutného mraku pršelo, nebo vedle něj tančila panenka s deštníkem, bylo to docela jasné a vyrážela jsem ven také s deštníkem.

Informační idyla však brzy skončila. Panenka s deštníkem sice na displeji přístroje stále tančila s šálou okolo krku, ale venku bylo nebe bez mráčku a teplota se šplhala ke třicítce.  Výměna baterií samozřejmě nepomohla. I když jsem se pokorně vrátila k podrobnému návodu k tomuto kouzelnému přístroji a provedla pár zajímavých nastavení, byla to jen ztráta času. Nepomohlo to, rezignovala jsem.



Koupila jsem si za pár korun normální venkovní lihový teploměr a umístila ho na okno. Ukazuje spolehlivě již několik let. Má jen jednu malou nevýhodu. V zimě v šest hodin ráno je prostě tma a na sloupec teploměru nevidím ani s brýlemi. Časem jsem si všimla, že se více než podle teploměru řídím pohledem na střechu domku v sousední zahradě. Když se leskne, je i potmě jasné, že venku prší. Když z děravého okapu crčí voda jako o život, pořádně leje. Když je střecha  bílá, padá nebo padal sníh. Když se kývají stromy v zahradě, je silný vítr. Teplotu poznám, když vystrčím hlavu z okna. Jediné, co nezjistím pohledem z okna, je náledí. To musím vyjít před dům a stoupnout si na první schod. Když noha uklouzne, je náledí jisté.

Krásná jarní dny všem přeje Česká hospodyňka

neděle 12. února 2017

Halušky pod obojí

Musím se přiznat, že halušky ze syrových brambor mi moc nejdou. Zdá se mi, že je s nimi moc práce a výsledek je dost nejistý. Na druhé straně však mám halušky ráda, a tak jsem si našla svůj způsob, jak je připravovat. Kupuji prostě polotovar na výrobu halušek, mám jistotu, že se mi povedou a navíc se mi lépe odhaduje výsledné množství. Pokud vařím jen pro dva, tak si prostě hmotu na halušky rozdělím na polovinu a použiji na dvakrát.

Další důležitou věcí je sítko na halušky. Sice mám už několikáté, všechna předchozí mi dost rychle odešla, ale nedám na něj dopustit. V nouzi udělám halušky i bez sítka, hmotu se snažím hbitě odkrajovat nožem z prkénka, tak jak to dělávala moje tchyně. Ale v tomto případě halušky nejsou rozhodně tak krásně maličké a stejně velké, jako když se dělají přes sítko. A spíše se blíží chlupatým knedlíkům. Sítko lze koupit v domácích potřebách a v nejlevnější variantě není vůbec drahé.

Ke hmotě na halušky přidám vodu v množství uvedeném na obalu, promíchám a nechám nějakou tu minutu nabobtnat. Množství vody je dost důležité, pokud je na obalu uvedeno nějaké rozpětí, tak dávám vody spíše na horní hranici. Výsledná hmota by měla být jako řidší kaše. Ta se lehce propasíruje přes výše zmíněné sítko. Pokud vznikne  těsto ve formě hutné hroudy, bylo přidáno málo vody. Takové těsto se přes sítko protlačovat nedá, nastupuje nůž a prkénko a výsledkem bývají větší knedlíčky.

Halušky mám ráda na dva způsoby. S brynzou nebo s kysaným zelím a uzeným masem. Na halušky s brynzou samozřejmě potřebujeme tu brynzu, ideálně čerstvou. Není ji třeba moc, je hodně sytá. Pro čtyři osoby stačí 150 až 200 g. Brynzu rozdrobím na uvařené horké halušky, trošku ji promíchám.  Někdo si to ale rád míchá až na talíři. Potom halušky posypu opečenou slaninou a podávám.

Na halušky se zelím a uzeným samozřejmě potřebuji kysané zelí (asi 300 g) a uzené maso (asi 200 g). Kysané zelí před tepelnou přípravou pokrájím, přidám k němu lžičku cukru a poté ho krátce podusím. Uzené maso pokrájím na kostičky a lehce opeču na dvou lžících sádla v hluboké pánvi či v kastrolu. Přidám k němu podušené zelí a promíchám. Nakonec lehce vmíchám uvařené halušky a můžu podávat.

Obě jídla jsou za předpokladu, že použijete halušky z pytlíku, vlastně docela jednoduchá. Stačí si dobře zorganizovat všechny výše popsané činnosti tak, aby následovaly logicky za sebou. A pak si už můžete pochutnávat.

PS. Podrobný návod jak připravit halušky z brambor i další recepty samozřejmě najdete na stránkách Česká hospodyňka.

pátek 3. února 2017

Severská exotika

Vážená a oceňovaná švédská autorka Kerstin Ekmanová napsala mimo jiné poutavý historický román vydaný u nás pod názvem Vlčí kůže (MOBA 2015).

Děj románu začíná v roce 1916, kdy do kraje Jämtland  přijíždí nová porodní asistentka. Tento kraj se rozkládá ve středním Švédsku. Podle wikipedie je to hornatá země velmi řídce osídlená, většinu plochy tvoří jehličnaté lesy a jezera. Nejvyšší hora se tyčí do výše 1762 metrů nad mořem. Původními obyvateli této oblasti byli Jamtové. Žili v osamělých usedlostech a živili se zemědělstvím a lovem. V kraji se vyskytovali také kočovní Laponci se stády sobů. I po připojení k Norsku ve 12. století  a po té zas k Švédsku v roce 1645 si  obyvatelé drsného kraje uchovali značnou míru nezávislosti (a trvají na ní dodnes). Udržovali si tradiční způsob života a jejich nářečí vycházelo ze staré norštiny. Český čtenář však díky překladu nutně přichází o bohatý jazyk, který autorka používá podle národnosti a původu mluvících postav a který dokonce i některým švédským čtenářům činí potíže. 

Úžasná krajina Fäviken v kraji Jämtland

Obyvatelé horské krajiny nezasažené civilizací prožívají svá vlastní dramata, vlastní boje s nespoutanou přírodou a s nouzí, vlastní zvyklosti. Jejich životy se odvíjejí od osmi ročních období zatímco dění ve světě, Velká válka, politika je daleko od jejich Jämtlandu. Tady se vše diametrálně liší od civilizovaného a materiálně dobře zajištěného prostředí v Uppsale, ze kterého pětadvacetiletá Hillevi Klarinová přichází. Je to citlivá, ale nebojácná, sebevědomá, realistická a vzdělaná žena s pevnými zásadami. Místo porodní asistentky ve farnosti Röbäck na hranicích s Norskem přijme, protože její tajný milenec Edvard Nolin tam má nastoupit jako nový farář. Ten ovšem svůj vztah k ní tají, chová se pokrytecky, za svou fyzickou náklonnost k ženě se stydí. Naopak rozvážný hokynář Trond Halvorsen, který Hillevi přivezl na saních do nového působiště  a daroval jí na ochranu před zimou vlčí kůži, je proti Edvardovi přímý, empatický a bez jakékoliv stopy prudérnosti. Obdivuje ji od prvního setkání.  

Pruhy : modrý (jezera), bílý (sníh) a zelený (lesy), uprostřed středověká pečeť Jamtlandu – norský znak.
Republika je neoficiální a je hlavně turistickou atrakcí.Přidat popisek

Již cestou z Uppsaly zažije Hillevi otřes při pohledu na zabitou březí vlčici. Také první porod, u kterého asistuje, je spojen s dramatem, o kterém nikdy nedokáže nikomu vyprávět. Odehrává se v usedlosti Erikssonů v Lubbenu. V rodině neplatí obvyklá pravidla zdvořilosti a zásady křesťanské morálky, rodinní příslušníci mají jiné vzorce chování. V primitivních podmínkách se těžko dodržují naučené hygienické zásady, ale Hillevi na nich trvá. Dodávají jí jistotu a pomohou ke zdárnému průběhu porodu. Následuje však tragický zásah rodiny. I přes tyto zážitky však kraj neopouští. Vytrvá  na místě, které si zvolila a plní své povinnosti. Nepohrdá nevzdělanými pověrčivými obyvateli, jejichž řeči nerozumí a kteří mnohdy žijí v neuvěřitelně zoufalé bídě. Ze všeho nejdřív se začne učit místní nářečí, navazuje kontakty s lidmi, zapojuje se s nimi do obvyklých sezonních prací, nachází přátelství, lásku, ale i odmítání. Již cestou na nové působiště si zapíše recept na 

Masopustní knedlíčky

8-12 brambor (vařených nebo syrových, lze smíchat obojí)

2 hrnky ječmenné mouky nebo rozdrcených ovesných vloček
1 litr pšeničné mouky
2 čajové lžičky soli
7 hrnků mléka

Do mísy dáme prosetou mouku (nebo vločky) společně s nastrouhanými brambory. Po troškách přiléváme mléko, dokud nevznikne přiměřeně pevné těsto. Na pomoučeném válu uválíme z těsta stejně velké válečky. Každý knedlík plníme opraženou na kostičky nakrájenou slaninou a syrovátkovým máslem. Zabalíme je pevně, aby se nerozvařily. Vaříme je v mírně osolené vodě, dokud nevyplavou. Pak je vaříme ještě několik dalších minut. Podáváme se slaninou nebo s omáčkou ze syrovátkového másla.

Možná vám recept něco připomene nějaký náš tradiční pokrm?!
 
PS. osm ročních období není překlep, autorka je opravdu i s krajovými názvy a děním v přírodě uvádí.


Vaše bloggerka  Hilda

neděle 29. ledna 2017

Vaření je hra


K tomuto příspěvku mě inspiroval můj vnuk Kubík, kterému budou za pár dní dva roky. Jako každá babička miluji svého vnoučka a obdivuji každý jeho krůček kupředu. V posledních týdnech jsem si všimla, že se stalo jeho oblíbenou zábavou vaření. Tedy přesněji řečeno napodobování vaření.

Když se zamyslím, tak Kubík trávil v kuchyni hodně času už od malička. Nejdříve v závěsu u maminky na bříšku, odkud měl pěkný výhled na všechno, co se děje na sporáku. A občas si u toho trochu zdříml. Jakmile se naučil lézt  a měl sílu se trochu vzepřít, dobyl nejnižší zásuvku u kuchyňské linky. Naštěstí v ní byly pouze pokličky, které ho nijak nemohly zranit. Postupem času se probojovával do dalších zásuvek a zažíval hrátky s vařečkami, metlami, sběračkami, síty i válečky. Dalším jeho oblíbeným objektem v kuchyni se stala lednička. Nejenže se dále krásně otvírat a občas se tam našlo něco dobrého na zub, ale také se na ní daly krásně přichytávat magnetky všeho druhu.


A co teprve v kuchyni před vánocemi!  To se děly kouzelné věci! Kubík společně s maminkou vyvaloval těsto, vykrajoval zvířátka i zdobil perníčky. Co na tom, že je nějaké to zvířátko bylo trošku neforemné. Hlavně to byla prima zábava a malý človíček se jen tak mimochodem naučil spoustu věcí. 

Teď v lednu, kdy venku mrzne až praští a odpoledne se stále brzy stmívá, se Kubík doma pouští do svých vlastních kuchařských kreací. Stačí mu starý dvou plotýnkový vařič na zemi (samozřejmě nezapnutý) a pořádný hrnec s pokličkou. Vaří to, co miluje nejvíc. Špagety. Svědomitě je míchá, ochutnává, potom jakoby slije přes síto, postrouhá sýrem a už je servíruje všem, co jsou nablízku. I když je to jen hra, zdá se mi báječná.  A to v posledních dnech prý Kubík rozšířil svůj repertoár i o polévky. Máme se na co těšit!

Kubíčkův zájem o vaření jsme se rozhodli podpořit nákupem dětské kuchyňky. Trochu jsem se začala rozhlížet po internetu a nestačila jsem žasnout nad tím, jaký je v této oblasti výběr. Můžete si vybrat
od jednoduchých kuchyněk po plně vybavené, dřevěné či plastové, drahé i levné. A k tomu existují i sady nádobí a nejrůznějších přístrojů. Mimochodem i takových přístrojů, které sama ani v kuchyni nemám a nepoužívám.

Je to hezké a asi je dobré mít možnost si vybrat. Ale někde vzadu se mi nenápadně vnucuje myšlenka. Nepřestane ho hra na vaření brzy bavit, když bude všechno tak moc dokonalé?